Záporové pažení

V místě požadované budoucí pažicí stěny se vyhloubí řada vrtů, do nichž se zapustí zápory – ocelové válcované profily tvaru I tak, aby se pak mezi ně daly během odtěžování zeminy postupně zasouvat vodorovné pažiny (dřevěné, betonové nebo ocelové) a nebo lze aplikovat stříkaný beton s ocelovou sítí. Vrty se zahloubí pod dno budovaného výkopu, aby zápory byly dostatečně vetknuté do podloží, kde se její paty upevní betonovou směsí. Podle potřeby resp. dle statického výpočtu se zápory kotví v různých úrovních, kdy se těžba musí po etážích přerušit. Prostor za zasunutými pažinami se pečlivě zahutní vhodnou zeminou (zpravidla výkopkem) eventuálně samotvrdnoucí stabilizační směsí.

Zápory je možno do zeminy zapouštět i beraněním nebo vibrováním. Záporová stěna, označovaná též berlínská metoda pažení, je vhodná do výkopů nad hladinou podzemní vody, neboť netěsní. Užívá se v zeminách, v nichž lze snadno zavrtat zápory o výšce profilu I zpravidla kolem 200 až 400 mm. Záporovou stěnu však lze kombinovat například s tryskovou injektáží jako prostředkem přispívajícímu k vodotěsnosti pažicí konstrukce.